Žádná jiná hvězda nepřitahovala ve starověku tolik pozornosti, jako Sírius, perla zimní noční oblohy. Hvězda se na určitou dobu z oblohy ztrácí, abychom ji mohli po mnoha dnech opět spatřit nad obzorem, těsně před východem Slunce. Tento prvý východ hvězdy byl významným okamžikem v mnoha starověkých kulturách. Sírius sloužil k odměřování času a korekcím kalendářů. Hvězda je hluboce zakotvena v mnoha mýtech, byla spojována s řadou bohů a dodnes se dochovaly legendy o Síriovi jako domovu jiných bytostí. Hvězda byla podivně spojována s psovitými šelmami, šípy či určitým nebezpečím a lidé věřili, že Sírius mění svou barvu.

Středoameričtí indiáni údajně Síria nazývali Oc a přiřadili k ní znak psa.Mnoho starých indiánských kultur Severní Ameriky spojovalo Síria se psy a kojoty. Severští Inuité nazývali hvězdu Měsíční pes. Pokud se Měsíc ocitl blízko Síria, měl přijít velký vítr. Podle některých kmenů měl Sírius psí tvář. Lidé obývajících pouštní pláně podél kalifornského zálivu v Mexiku viděli v Síriovi psa který doprovází sněžné ovce. Čerokíové věřili, že Sírius a Antares jsou psi hvězdy strážící konec Cesty duší - Mléčné dráhy. V zimě chránil Sírius východní konec, Antares v létě střežil konec západní. Odcházející duše musela nést mnoho potravy k usmíření obou strážců. Pónýové znali Síria jako Vlčí hvězdu a Bílou hvězdu. Sírius prý přinesl na zemi smrt. Doprovází zesnulé po Cestě duší (Spirit pathway), Mléčné dráze, na místo zemřelých. Pro jiné kmeny Pónýů je Sírius hvězda-kojot, podvodník. Osagové vidí Síria jako vlka visícího na kraji nebes. V Severní Americe se dochovalo i  mnoho příběhů, ve kterých Sírius nemá se psem vůbec nic společného. Přesto psí legendy ukazují, že sem možná kdysi ve starověku pronikli lidé z Asie a přinesli obraz Síria jako psí hvězdy.