Amulety, taštičky a váčky
Kůže vydělávané mozkem
Činění zvířecím mozkem je prastará, tradiční přírodní metoda zpracovávání usní a kožešin. Nebyla známá pouze indiánským národům severní a jižní Ameriky, ale využívali ji kdysi předkové všech dnešních lidí celého světa, naše předky nevyjímaje.
V podstatě se jedná o primitivní variantu tzv. "zámišového činění" tedy činění pomocí tuku. Mozek v sobě totiž obsahuje velké množství tuku, který lubrikuje kožní vlákna, díky čemuž se kůže stane měkkou a vláčnou. Aby kůže zůstala měkká a vláčná i po namočení, tak nedílnou součástí procesu vydělávání kůže mozkem byla i její konečná úprava vyuzením. Kůže nejčastěji vyseli v kouřovém otvoru v týpí, dokud nezískali uzením požadovanou barvu. Kouř z ohně je "mastný" (zjistíte snadno, když sáhnete na vnitřní stěny udírny) ,kouřem se tedy pory kůže zafixovali a vlhkost se nemohla do kůže dostat. Pokud by se nevyudila, po namočení by opět ztvrdla. Teoreticky lze použít I jakýkoliv jiný tuk, ale bylo experimentálně zjištěno, že kvalitě kůže vydělané mozkem se nic nevyrovná.Všechny kůže a kožešiny vydělávané indiány obou Amerik po celou historii až do počátku 20. století byly vydělány právě metodou vtírání zvířecího mozku do kůže. Poté byla tato metoda zapomenuta, protože indiáni začali používat místo vydělaných kůží výhradně látky.
I když se jedná o těžkou a namáhavou fizyckou práci zastávaly ji výhradněženy, muži se celého procesu vůbec neúčastnili.Práce mužů skončila zabitím zvířete, případně jeho přemístěním do vesnice. Kůže a kožešiny, ručně oškrábané a vydělané mozkem jsou mnohem kvalitnější než usně a kožešiny vydělané průmyslově nebo za pomocí chemie. Většinou jsou mnohem lehčí, vzdušnější a trvanlivější než jejich průmyslové protějšky. Také jsou propustnější pro “páry”, mnohem lépe "dýchají, takže jsou vhodnější na výrobu oblečení. Jejich hlavní nevýhodou je násobně vyšší cena, než u průmyslových kůží, což je dáno vysokou měrou podílu namáhavé ruční práce.
