Amulety, taštičky a váčky
Kelnatky
Kelnatky - se nazývají měkkýši s jednotnou mušlovitou konickou schránkou, která tvarem připomíná sloní kel.. Odtud také pochází jejich název KELnatky. Někdy se označují také jako “dentálie”, z latinského názvu “dentis” což znamená zub, nebo také “kel”.Kelnatky žijí v sedimentech dna moří a oceánů po téměř celém světě. Měkkýš je celý schovaný v ulitě, která může měřit od jednoho do pěti centimetrů. Ulita je na obou stranách otevřená. Hlava měkkýše (širší konec ulity) je zanořena do mořského sedimentu, kde se živí mikroorganismy. Užší konec, kterým měkkýš vylučuje, vyčnívá nad mořské dno.
Kelnatky byly mezi severoamerickými indiány vysoce ceněny jako ozdoby a také jako platidlo. Tato praxe je doložena již v prehistorických dobách. Čím byl kmen více vzdálen od zdroje kelnatek, tím byly považovány tyto za cennější. Ozdoby z kelnatek se tak staly pro indiány symbolem bohatství, luxusu a společenského postavení. Zhotovování ozdob z kelnatek nemělo pouze ozdobný účel,ale bylo také demonstrací bohatství a společenské prestiže. Čím byla indiánská rodina zámožnější, tím více kelnatkových ozdob si mohla dovolit.
Na Velkých pláních se z kelnatek se vyráběly zejména náhrdelníky, nákrčníky, náprsenky, náušnice, zdobily se jimi ženské šaty, dětská nosítka, vestičky nebo čapky.
Podle dochovaných dobových záznamů mělo na Velkých pláních v bizoních dobách deset kelnatek hodnotu až jednoho koně nebo jednoho bizoního pláště. Kelnatkový nákrčník nebo pár náušnic tak mohl mít cenu mnoha koní.
Indiánské ozdoby se z kelnatek vyrábějí dodnes. Využívají je jak etničtí indiáni, kteří z nich vyrábí své ozdoby na taneční slavnostiPow-wow, tak i indiánští hobbysté, kteří vyrábí repliky dobových ozdob.
